Dlouhodobé vystavení stresovým situacím může končit syndromem vyhoření. Je to jak psychické, tak i fyzické vyčerpání. Často se o syndromu mluví jako o nemoci, kterou způsobuje život v moderní společnosti.

Každodenní pracovní stres, e-maily, telefonáty a další technologie, které by nám správně měly přinést úlevu, paradoxně přispívají k prohlubování stresu. Ve skutečnosti ale ani moderní medicína a výzkumy stále nezjistily, co přesně za syndromem vyhoření stojí. Vědci nepopírají vliv moderního způsobu života, ovšem lidé syndromem trpěli již v minulosti.

Nejdůležitějším znakem tohoto onemocnění je chronický stres, který vychází z pracovní činnosti, kdy se dnes kladou vysoké nároky na výkon, bez možnosti úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon práce dnes bývá spojený s velkou zodpovědností. Pracovní stres bývá často doprovázený dalšími zátěžemi z osobního života.

Ženy i muži se s tímto onemocněním vypořádají odlišně. Podle studií je dokázáno, že ho muži snášejí mnohem hůře než ženy.
Syndrom vyhoření se dnes léčí pomocí psychoterapie. Jako prevence je důležitý vlastní postoj člověka k práci. Práce by neměla být jediným cílem a smyslem v životě jedince. Důležitá je také sociální podpora, především funkční rodina, přátelé, zájmy a celkově trávení volného času.

Příznaky syndromu vyhoření:
·         Únava
·         Pokles výkonu v práci
·         Deprese a úzkosti
·         Poruchy soustředění
·         Poruchy spánku
·         Nespokojenost a neschopnost uvolnit se
·         Snížení sebedůvěry
·         Návyk na psychoaktivní látky – alkohol, cigarety….

Syndrom vyhoření je stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti, pocit zklamání, hořkost při hodnocení minulosti. Jedinec ztrácí energii, zájem o svou práci i o osobní rozvoj. Většinou se začne spokojovat s každodenním stereotypem, má pocit, že přežívá, ztrácí zájem o okolí, převažují u něj negativní pocity.

Nejlepší obranou je tedy zdravý postoj člověk k práci, ale i k rodině a trávení volného času.